Praskliny ve zdech rodinných domů patří mezi nejčastější problémy, které majitele znepokojují. Někdy jde o nevinné povrchové vlasové trhlinky, jindy o signál vážnějšího statického narušení. V článku se podíváme na to, jak probíhá průzkum trhlin, jak se měří jejich aktivita a jaké možnosti sanace existují.
Sedání základů – nerovnoměrné podloží, nevhodné založení, podmáčené podloží díky ukončení okapových svodů u paty domu.
Tepelná roztažnost – rozdílné materiály (cihla, beton, železobeton).
Vlhkost a mráz – cykly zmrazování a tání v konstrukci.
Chyby při stavbě – špatná dilatace, nedodržení technologických postupů, špatný statický návrh konstrukcí, nedostatečné kotvení krovu.
Pasivní trhliny – vznikly, ale dál se nerozšiřují. Většinou pouze estetický problém.
Aktivní trhliny – postupně se zvětšují, mají jinou šířku v různých časech. Mohou signalizovat vážný statický problém.
Vizuální prohlídka – rozsah, směr a charakter trhlin.
Dokumentace – fotografie, zakreslení do výkresů.
Posouzení statikem – odhad příčiny a rizikovosti.
Měření aktivity – sledování vývoje v čase.
Sádrové terčíky – jednoduchá a levná metoda. Pokud se terčík rozlomí, trhlina „pracuje“.
Deformační měrky (trhlinoměry) – plastové nebo digitální, umožňují přesné měření šířky trhlin v čase.
Geodetická měření – přesné zaměření posunů konstrukce, používá se u vážnějších poruch.
Kosmetická oprava (štuk, stěrka, přemalování) – pouze u pasivních trhlin.
Injektáž epoxidovými nebo polyuretanovými pryskyřicemi – slepení konstrukce.
Statické zajištění – karbonové lamely, ocelové spony, výztužné sítě.
Sanace základů – mikropiloty, podbetonování, drenážní systémy.
Prevence – dilatační spáry, správné založení a hydroizolace.
1. Příprava podkladu
Očisti povrch kolem trhliny od prachu, omítky a nesoudržných částic.
Podklad by měl být pevný, suchý a bez mastnoty.
Pokud je povrch velmi hladký, zdrsni ho (např. ocelovým kartáčem), aby sádra lépe přilnula.
2. Příprava sádrové směsi
Smíchej sádru s vodou dle doporučení výrobce (konzistence hustší kaše).
Pracuj rychle – sádra tuhne během několika minut.
3. Nanesení štítku
Přes trhlinu nanes sádrovou hmotu v délce cca 5–7 cm a šířce 2–3 cm.
Tloušťka vrstvy bývá 3–5 mm.
Je důležité, aby byl štítek pevně přichycen na obou stranách trhliny, nikdy jen na jedné!
4. Označení štítku
Do čerstvé sádry vlož tvrdý drátek nebo plastovou destičku s vyrytým křížkem – usnadní pozdější odečítání posunu.
Případně postačí ostrým předmětem do sádry udělat datum aplikace a tenkou kontrolní rysku přes střed.
5. Zatvrdnutí a kontrola
Nech sádrový štítek vytvrdnout (běžně 1–2 hodiny).
Poté je možné trhlinu začít sledovat. Pokud se štítek v budoucnu rozlomí nebo deformuje, jedná se o aktivní trhlinu.
6. Dokumentace
Po aplikaci štítku vyfoť detail (s datem a měřítkem).
Následně pravidelně sleduj a dokumentuj stav (např. jednou měsíčně).
Sádrový štítek funguje jako jednoduchý indikátor pohybu. Pokud je trhlina stabilní, štítek zůstává neporušený. Pokud se ale konstrukce dále pohybuje, štítek praskne. Tento způsob sice neposkytuje přesné hodnoty posunu, ale je velmi levný a spolehlivě ukáže, zda jde o aktivní nebo pasivní trhlinu.
Směr a tvar trhliny
Svislé nebo šikmé trhliny v nosných zdech jsou rizikovější než vlasové vodorovné v omítce.
Schodovité trhliny v cihlovém zdivu často ukazují na sedání základů.
Šířka trhliny
Do 0,2 mm – obvykle jen estetická vada (vliv smršťování omítky).
0,3–2 mm – nutno sledovat, může jít o konstrukční problém.
Nad 2 mm – vždy doporučeno odborné posouzení statikem.
Místo výskytu
Rohy oken a dveří – časté místo oslabení, často jen omítka.
Rohy domu a nosné zdi – vyšší riziko statických problémů.
Stropní a základové spáry – signál problémů s konstrukcí.
Vývoj v čase
Pasivní (stálá) trhlina → většinou kosmetický problém.
Aktivní (šíří se, mění tvar) → nutné dlouhodobé sledování a případná sanace.
Souvislost s prostředím
Vlhkost → mrazové cykly mohou trhliny zhoršovat.
Sucho → u jílovitých půd může docházet k poklesu základů.
Vibrace (blízká doprava, stavební práce) → mohou aktivovat stávající trhliny.
Konstrukční detaily
Chybějící nebo špatně provedené dilatace → typický zdroj trhlin u větších staveb.
Napojení přístavby ke starému objektu → časté vznikání trhlin vlivem rozdílného sedání.
Okolní příznaky
Dveře a okna se hůře zavírají? → může jít o sedání nebo kroucení konstrukce.
Naklánění podlah nebo stěn → signál vážnější statické poruchy.
Reakce majitele
Nepodceňovat první známky – trhliny se málokdy „samy zastaví“.
Nespoléhat se jen na kosmetické opravy (štuk, barva).
U větších nebo aktivních trhlin vždy kontaktovat projektanta nebo statika.
1. Jak poznám, že je trhlina nebezpečná?
Pokud se šíří, má šířku nad 2 mm nebo vede skrz více konstrukcí, je nutné odborné posouzení.
2. Stačí trhlinu jenom přetmelit?
Pouze u pasivních a vlasových trhlinek. Aktivní trhliny je třeba řešit komplexně.
3. Jak dlouho se sleduje aktivní trhlina?
Obvykle 6–12 měsíců, aby se zachytily sezónní změny.
4. Kolik stojí sanace trhlin?
Cena se liší – kosmetická oprava stovky Kč/m, injektáž a statické zajištění i tisíce Kč/m.
5. Mohu měření provádět sám?
Ano, pomocí sádrových terčíků nebo jednoduchého trhlinoměru. Pro přesnost je ale vhodná odborná firma.
6. Jsou trhliny častější u starších domů?
Ano, zejména pokud nebyly řešeny dilatace nebo pokud podloží „pracuje“.
7. Může praskání souviset s vlhkostí?
Ano, vlhkost a mrazové cykly patří mezi časté příčiny vzniku trhlin.
