Rekuperace se v posledních letech stala téměř mantrou moderní výstavby. „Chceš nízkoenergetický dům? Potřebuješ rekuperaci.“ Ale je to opravdu tak černobílé? Pojďme se na výhody i nevýhody podívat s odstupem. A upřímně.
Rekuperace je systém řízeného větrání s rekuperací tepla. Výměník tepla umožňuje zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu. Zjednodušeně řečeno: z bytu nebo domu odsáváme vydýchaný vzduch, ale zároveň ho „nevyhodíme zatepleným oknem“, protože jeho teplo předáme čerstvému přiváděnému vzduchu.
Dobře navržená rekuperace snižuje tepelné ztráty způsobené větráním. V pasivních nebo nízkoenergetických domech je její efekt skutečně znatelný. Může ušetřit 20–50 % tepla z větrání.
Stálý přísun čerstvého vzduchu bez nutnosti otevírání oken. Hodí se hlavně pro alergiky, astmatiky a citlivé jedince – za předpokladu, že se zařízení pravidelně čistí a udržuje.
V zimě neuniká teplo, v létě dovnitř nepustíte hmyz a prach. Ideální pro rušné lokality – např. u silnice nebo železnice. Z tohoto důvodu je i rekuperace vyžadována hygienickými předpisy.
Zejména v koupelnách, kuchyních a technických místnostech zabraňuje kondenzaci, plísním a dusnu.
Pořizovací cena decentrální rekuperace pro rodinný dům se pohybuje od 90 do 200 tisíc Kč. A to nemluvíme o nákladech na projekt, montáž a údržbu.
Filtry se musí měnit 2–4× ročně. Výparník i potrubí je třeba čistit – jinak se systém stává líhní bakterií a plísní. Zapomněli jste rok měnit filtry? Pak si doma pěstujete vlastní Petriho misku.
Ani nejtišší systém není úplně tichý. Ve zcela klidném prostředí může být slyšitelný. A pokud projektant či montážní firma udělá chybu, budete mít v ložnici přetlakový tunel.
Technická místnost, potrubí ve stropech, případně podhledy. V malých domech to může být otravné. Zapomeňte na čisté stropy a jednoduché stavařské řešení.
Ne každý topenář nebo elektrikář si s rekuperací poradí. Specializované firmy si často účtují tučné sazby i za banální servisní úkony.
U pasivních a nízkoenergetických domů, kde se bez řízeného větrání systém nedokáže obejít.
Pokud bydlíte v hlučném prostředí, kde je větrání okny problém.
V případech, kdy trvale žijete v domě, ne na víkend či rekreačně.
Když jste ochotni pravidelně udržovat zařízení, čistit a měnit filtry.
Pokud stavíte malý dům s nízkým rozpočtem, kde každá koruna rozhoduje.
U rekreačních objektů nebo málo obývaných nemovitostí.
Pokud nejste ochotni nebo schopni provádět údržbu.
V případě špatného návrhu – třeba když vám projektant nacpe rekuperaci, ale zapomene navrhnout správné vedení tras nebo technickou místnost.
Musí být přístupná pro údržbu, výměnu filtrů a servis.
Nevhodná poloha (např. nad stropem v ložnici) může vést k hluku a vibracím.
Ideální je technická místnost, sklad nebo garáž – s dostatečným odvětráním a bez extrémních teplot.
Krátké a přímé trasy minimalizují tlakové ztráty a hluk.
Zajistit izolaci potrubí, hlavně v chladných nebo vlhkých prostorech.
Vedeš-li rozvody podlahou nebo stropem, mysli na prostorové nároky a vrstvy podlah.
Křížení potrubí je noční můra – plánuj včas.
Používej tlumiče hluku na sání i výfuk.
Vyhýbej se ostrým kolenům a přechodům v potrubí – zvyšují hluk.
Neumisťuj sací nebo výdechové elementy poblíž klidových zón (ložnice, dětské pokoje), pokud to není nutné.
Zajisti, aby byl systém tlakově vyvážený – přetlak nebo podtlak v domě může způsobit problémy (např. kondenzace, nasávání vzduchu z komínu nebo digestoře).
Změř průtoky po instalaci a nastav je podle projektu. Bez toho nemá rekuperace smysl.
Poddimenzovaná jednotka = hluk, nízká účinnost, nutnost vyšších otáček.
Předimenzovaná = zbytečně drahá a větší spotřeba.
Počítej s výkonem cca 0,5 výměny vzduchu za hodinu – ale záleží na konkrétním objektu.
Nasávání a výfuk nesmí být příliš blízko u sebe – hrozí recirkulace znečištěného vzduchu.
Umístění musí být mimo zdroje znečištění (komíny, parkovací místa, prašné cesty).
Uvnitř budovy musí být vývody logicky rozmístěné: sání v obýváku a ložnici, odtah v koupelně, WC, kuchyni.
Nabídni klientovi uživatelsky přívětivé řízení – ideálně s možností časování a přepínání režimů.
Zvaž čidla CO₂ nebo vlhkosti, která automaticky upraví výkon jednotky podle potřeby.
Ujisti se, že rekuperace není v konfliktu s digestoří, kamny, komínem.
V některých případech je vhodné integrovat rekuperaci s chlazením nebo vytápěním – ale pozor na složitost systému.
Už ve fázi projektu mysli na:
Otvory pro prostupy
Prostor pro vedení potrubí
Prostor pro jednotku
Odvod kondenzátu
Navrhni systém tak, aby byl jednoduše čistitelný – jak filtry, tak rozvody.
Odvod kondenzátu musí být bezúdržbový a spolehlivý – ideálně samospádem do odpadu.
Pokud je dům dobře zateplený a obývaný trvale, může se vyplatit. Ale rozhodně to není univerzální „must-have“.
Ideálně každé 3–6 měsíců, podle prašnosti a výrobce. Zanedbání vede k poklesu účinnosti i hygieny.
Záleží na typu a kvalitě montáže. Správně navržený systém je tichý, ale ne neslyšitelný.
Rozhodně ano. Bez návrhu snadno vzniknou chyby v trasování, přetlacích nebo hygieně.
Ne. Rekuperace zajišťuje větrání, ne vytápění. Z předchozích zkušeností není ideální pouze vytápět rekuperaci s ohřevem vzduchu.
Ano, ale bývá to komplikovanější a nákladnější. Často se řeší pomocí lokálních jednotek.
Obvykle 15-20 let. Záleží na spotřebě energií a ceně zařízení.
Rekuperace není zázrak, který vás spasí od všech problémů s větráním a energiemi. Je to technické zařízení, které musí být dobře navržené, správně používané a pravidelně udržované. Pokud k tomu přistoupíte jako k investici a ne jako k módní vlně, může vám dobře sloužit.
Ale pokud vám ji někdo vnucuje do každého domu „jen protože se to dneska dělá“, zpozorněte.
